À TERRE - Embrasser La Nuit
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vypravit se v pondělí do Divadla Pod lampou se vyplatilo. K vidění a slyšení bylo mnoho, krom jiného třeba britská teenage verze THE DILLINGER ESCAPE PLAN - navíc s ženskou zpěvačkou. A vidět ten virvál, při kterém se snažili z klubu nadělat třísky… to opravdu stálo za to. Vezměme to ale od začátku.
Přesně v osm vykopává MASADA. Kvarteto klučíků, kterým není snad ani dvacet, tu hobluje styl, jenž prožil zlatý věk v devadesátkách, tedy poctivý, uřvaný emo-hardcore. Mikrofony mají oba kytaristé proklatě nízko, takže se při zpěvu trochu groteskně krčí a poskakují kolem nich. Navíc je mají umístěné blízko sebe a kdykoliv zpívají oba, musí tak být proti sobě. Set má vše, co od podobné kapely potřebuji. Pláč ve zpěvu, punkový tah a jiskru. Navíc se ze spoře osvětlených prken "Lampy" hrne příjemná a svěží přímost mládí. Kdyby CODE ORANGE KIDS začali hrát emo, tak to určitě bude vypadat přesně takhle. Bezprostředně po jejich setu si říkám, proč, probůh, dávají Místní borci nejlepší kapelu na začátek?
Druzí jdou CARAVELS. Nikdy bych netipoval, že podobná hudba může růst ve sklepích Las Vegas, odkud kluci pocházejí. V rámci hardcoreové škatule éterická a vyklidněná hudba připomíná srážku LA DISPUTE a PIANOS BECOME THE TEETH. Vlastně před koncertem byli CARAVELS kapelou, na kterou jsem se nejvíce těšil. Milé, příjemně plynoucí, ale ve výsledku bohužel ničím výjimečné a lehce nemastné a neslané.
Situace se výrazně mění s příchodem baltimorských ranařů OCTAVES. Sice šíleně překouřený zvuk, který se slévá v jednu masu, ale současně je tady umaštěná rock’n’rollová energie. Ta sice stojí na podobném základu, jako předchozí CARAVELS, jen tu postrockovou melancholii nahrazuje přímočarý lauf a pozitivní vibrace, které prostřednictvím různých fórků mezi skladbami frontman Phil Fosler vysílá na všechny strany. Tuto jejich auru jen potvrzuje společné turné například s HORSE THE BAND a dalšími vypečenými spolky, které OCTAVES přitahují. Když tato párty-hardcoreová sebranka končí, začíná se připravovat britská banda teenagerů, kteří se do dramaturgie večera vmáčkli jako poslední.
Zase mě napadají ty CODE ORANGE KIDS. Proč? Možná proto, že jsem je ten den poslouchal. Nebo proto, že kytarista vypadá na šestnáct? V tom to není. Nebo možná je? Nevím. V každém případě EMPLOYED TO SERVE rozbili "Lampu" na malé kousky. Zpěvačka je od počátku pod pódiem a vše ostatní létá vzduchem. Chaotický hardcore řádně promíchaný s power/ violence a po hlavě přístup. THE DILLINGER ESCAPE PLAN v teenage věku a navíc s holkou za mikrofonem. Toto se jen tak nevidí. Koncert i pro třicet lidí je neskutečný mazec, oba kytaristé lezou na odposlechy, obecně provádějí neuvěřitelné kousky a do toho zvládají obstojně hrát. Zvuková tsunami, doprovázená pohybovým tornádem. Ryzí energie v tom nejčistším balení. Z "Lampy" odcházím pln dojmů. Takových koncertů prosím víc.
Plzeň, Divadlo Pod lampou - 19. ledna 2015
Nebezpečný sludge, doom, post metal s nádherně kanální francouzštinou. Zahulený zvuk a dusivé nálady, až se z toho svírá hrudník. À TERRE mě na první poslech dostali, uvidíme jak trvanlivé to bude.
U retro hevíků je klíč jednoduchý: buď to kopne, nebo ne. U těchto Švédů je situace ihned jasná. Příjemně dobový zvuk, přesvědčivý projev, jednoduché háky a príma veteránská atmosféra. Výsledkem je žánrově trve kolekce, kterou člověk vděčně vdechne.
Ejhle, špičkový německý debut našťouchaný bravurním technickým DM. Má to dost valérů, skvělou balanci mezi melodikou a zrůdnou agresí, zábavný vokál a explozivní basu, která evokuje klasiky žánru. Němci působí dojmem, že se pro první ligu narodili!
Košatý technický death, agresivní náklepy střídá progresivní hravost a přestože se jedná o brutální formu death metalu, je to i dostatečně čitelné. Povedený zvuk dává vyniknout všem instrumentálním parádičkám. A tempo je většinou zabijácké. Palec nahoru.
Tento šťavnatý mix proto-black/deathu s thrashovým zurvalstvom, nasratosťou a rýchlosťou sa mi veru pozdáva. Švédom to krásne hrá, tento debut u slovutných Century Media sa veru podaril.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.